Vážené kolegyně, vážení kolegové,

držíte v ruce první číslo Karlovarského komorníka — zpravodaje, který má dělat jednu prostou věc: dvakrát do roka vám poctivě říct, co naše okresní sdružení dělalo a o co se v kraji hraje. Bez příkras a bez mlžení.

Proč vůbec vzniká? Velká část práce sdružení zůstává členům skrytá. Projedná se na představenstvu, vyjedná s krajem nebo s pojišťovnami — a zapadne do zápisu, který nikdo nečte. To jsme chtěli změnit. Komorník má být pevný bod: dvakrát ročně shrnutí toho podstatného na jednom místě, v podobě, kterou si přečtete třeba cestou mezi pacienty. A protože je tohle úplně první číslo, budeme rádi za každý podnět — co vám v něm chybí, čemu se máme příště věnovat víc, co naopak vynechat. Zpravodaj má sloužit vám, ne nám.

Téma jsme pro start nevybrali náhodou. Stále častěji se i v našem kraji stává, že ambulantní praxe skupují subjekty bez vlastní zdravotnické odbornosti — a s nimi se vytrácí to, na čem péče stojí: odbornost a odpovědnost konkrétního lékaře. Bývá to ve chvíli, kdy kolega na konci kariéry praxi prodá — někdy bez dostatečné rozvahy, komu ji vlastně předává. Pod tím vším je hlubší otázka generační obměny: zda mladí lékaři uvěří, že tady má smysl zůstat a převzít praxi po těch, kdo odcházejí — a zda jim k tomu dáme důvod. Proto říkáme jasně, že medicína je odbornost, ne živnost, a obranu samostatné ambulantní medicíny bereme za jeden ze svých úkolů. Víc se dočtete v tématu čísla.

Kromě toho v čísle shrnujeme jednání krajské komise primární péče s vedením kraje, čtyři odborné semináře, které jsme za pololetí uspořádali, i novinky kolem digitalizace a chodu našeho sekretariátu.

Děkujeme, že nasloucháte — a hlavně, že děláte medicínu poctivě. Toho si vážíme nejvíc.

S kolegiálním pozdravem

MUDr. Martin Beránek — předseda OS ČLK Karlovy Vary

MUDr. Václav Joza — místopředseda OS ČLK Karlovy Vary, člen představenstva ČLK za Karlovarský kraj

V posledních měsících se i v Karlovarském kraji objevují případy, kdy se ambulantní praxe stávají předmětem zájmu komerčních subjektů bez vlastního zdravotnického zázemí. Schéma bývá podobné: původní lékař po převodu ještě určitou dobu v praxi působí, po jeho odchodu však nemusí být zajištěna skutečná odborná a personální kontinuita. Výsledkem může být výpadek péče, oslabení ambulantní sítě a nejistota pacientů, kteří najednou nemají kam jít.

Představenstvo OS ČLK Karlovy Vary se touto věcí zabývalo a na svém jednání 7. října 2025 k ní jednomyslně přijalo stanovisko. Nevychází z teorie, ale z konkrétních podnětů kolegů z kraje.

Praxe není zboží jako každé jiné. Snadno to lze číst jako další kapitolu o nedostatku lékařů. Jde ale o něco hlubšího — o to, čím medicína je. Za ambulantní praxí nestojí jen razítko a kartotéka, ale odbornost, odpovědnost, kontinuita a vztah s lidmi, kteří lékaři důvěřují. Medicína je odbornost, ne živnost.

Problémem není sama právní forma poskytovatele ani velikost organizace. Problémem je stav, kdy se vlastnický zájem oddělí od skutečné odborné odpovědnosti za péči. Když se rozhodování o praxi přesune k subjektu, pro který není odborné zajištění péče přirozeným jádrem činnosti, vzniká riziko, že se přetrhne spojení mezi odborností, odpovědností a každodenní realitou ordinace. A právě na tomto spojení ambulantní medicína stojí.

Zjednodušeně: péče má být řízena tím, kdo za ni odborně ručí — ne pouze tím, kdo praxi vlastní.

Stejný princip se objevuje i v debatě o kompetencích. Nelékařský personál má v moderním zdravotnictví své nezastupitelné místo, ale jako součást týmu vedeného lékařem, který nese konečnou odpovědnost. Nejde o obranu revíru. Jde o obranu pravidla, že medicína musí mít jasného odborného garanta.

Kvalita není samozřejmost. Lékaři v kraji si to dobře uvědomují u jiného tématu — paliativní péče. Právě ta dobře ukazuje rozdíl mezi formálním zápisem služby a skutečně funkční sítí péče. Ve společném prohlášení k jejímu rozvoji zaznělo, že pouhé formální splnění podmínek bez skutečné odborné, personální a organizační kapacity pacientům nepomůže. Stejný princip platí napříč obory: kvalitu nezaručí cedule na dveřích ani formálně registrovaný poskytovatel, ale odbornost, kapacita, odpovědnost a každodenní práce konkrétních zdravotníků.

Tam, kde se péče řídí hlavně obchodní logikou, je tahle záruka v ohrožení — a to i v případech, kdy se mluví o „platbě za kvalitu”, ale chybí jasná kritéria, jak se kvalita skutečně měří a kdo za ni reálně odpovídá.

Lékař sám je ve slabší pozici. Představenstvo upozornilo i na osobní rovinu. Lékař — často na konci profesní kariéry — nemusí vstupovat do jednání v rovnocenném postavení. Proti němu může stát zkušený obchodní protějšek, právně připravená smluvní dokumentace a tlak na rychlé rozhodnutí. Původní poskytovatel může být psychologickým nátlakem, lichotivou komunikací nebo sliby výhodné spolupráce přiměn k podpisu smlouvy, jejíž důsledky se ukážou až později. Tahle asymetrie je reálná a může mít vážné osobní, profesní i regionální důsledky.

Právě zde má komora plnit praktickou roli: pomoci kolegům rozpoznat rizika dříve, než podepíší závazek, který už nepůjde snadno napravit.

Než podepíšete převod praxe: pět otázek

1. Kdo bude po mém odchodu skutečně odborně zajišťovat péči o pacienty?
2. Je ve smlouvě jasně popsáno, co se stane, pokud nový provozovatel nezajistí lékaře?
3. Nevzdávám se podpisem možnosti ovlivnit bezpečné předání pacientů a dokumentace?
4. Posoudil smlouvu nezávislý právník, který nehájí zájem kupujícího?
5. Konzultoval jsem převod s komorou nebo s kolegy, kteří podobnou situaci řešili?

Převod praxe není jen obchodní transakce. Je to rozhodnutí, které může ovlivnit dostupnost péče v obci nebo regionu na mnoho let dopředu.

Komora jedná — na všech úrovních. Představenstvo OS ČLK Karlovy Vary proto varuje lékaře před nevýhodnými převody praxí na subjekty, u nichž není zajištěna skutečná odborná a personální kontinuita péče. Současně apeluje na státní správu a samosprávu, aby téma sledovaly, a nabízí kolegům metodickou i právní podporu. Cíl je jasný: udržet prostředí, v němž platí pravidla výkonu lékařského povolání, zachová se odbornost a odpovědnost a současně zůstane zajištěná dostupnost péče.

Není to ale jen krajská záležitost. Představenstvo ČLK na svém jednání v květnu 2026 rozhodlo rozvíjet projekt na podporu bezpečných a důvěryhodných převodů ambulantních praxí mezi lékaři a na ochranu nezávislého ambulantního sektoru. Návrh na představenstvu předložili společně MUDr. Mgr. Milan Ševčík a MUDr. Václav Joza, člen představenstva za náš kraj; jeho rozpracováním — s podporou právní kanceláře komory — představenstvo pověřilo oba.

Prezident ČLK Milan Kubek pak ve svém textu pro časopis komory (Tempus, 19. 5. 2026) otevřeně píše, že jedinou šancí soukromých lékařů v čase existenčního ohrožení je jejich jednota — a že se o ni komora pokusí. Obrana samostatné ambulantní medicíny tak dnes patří k hlavním tématům komory odshora dolů.

Sám je lékař zranitelný, společně mají lékaři páku. A v tom je jádro věci. Jednotlivec čelící silnému obchodnímu protějšku je téměř vždy ve slabší pozici. Stav, který drží pohromadě — předává si zkušenost, varuje se a opírá se o komoru jako o společnou platformu — má vyjednávací sílu, jakou samostatný lékař nikdy mít nebude. Jednota ambulantních lékařů není fráze. Je to praktická obrana profese.

Karlovarský kraj už ukázal, že když se lékaři, instituce a samospráva dokážou spojit, může vznikat péče postavená na odbornosti, spolupráci a odpovědnosti. Platí to v paliativě — a musí to platit i u ambulantní sítě. Budoucnost regionální medicíny nerozhodne jen trh. Rozhodne také to, zda lékařský stav dokáže včas říct, co ještě je bezpečné předání péče — a co už je jen obchod s ordinací.

Karlovarský kraj patří z hlediska onkologické zátěže k nejpostiženějším regionům České republiky, a přesto v něm síť specializované paliativní péče teprve vzniká. Tento nepoměr považuje komora za vážný a hlásí se k jeho řešení. Péče o pacienty v závěru života patří k nejcitlivějším oblastem medicíny a její dostupnost je věcí nejen odbornou, ale i etickou.

Co už v kraji je. Dlouhodobě zde působí lůžkový hospic REHOS v Nejdku a mobilní Hospic sv. Jiří v Chebu. Od počátku roku 2026 funguje specializovaná paliativní ambulance (REHOS Nejdek, odbornost 720) a byl zřízen post krajského koordinátora paliativní péče. Komora tyto kroky vítá a považuje je za první z řady nezbytných; široce dostupná mobilní specializovaná péče v domácím prostředí teprve vzniká. Postupně se rozvíjejí také konziliární paliativní týmy v nemocnicích kraje — v Karlovarské krajské nemocnici (KKN) má jejich rozvoj na starosti nově jmenovaná koordinátorka konziliárního týmu paliativní péče Mgr. Hedvika Puškášová.

Společné prohlášení (květen 2026). OS ČLK Karlovy Vary se připojilo ke společnému prohlášení k rozvoji paliativní péče v Karlovarském kraji. Vedle komory se pod text podepsaly Společnost všeobecného lékařství (SVL ČLS JEP), Česká společnost paliativní medicíny (ČSPM ČLS JEP), REHOS Nejdek a Zdravotnická záchranná služba kraje. Jejich společným požadavkem je budovat síť postupně, zodpovědně a s důrazem na kvalitu.

V praxi to znamená, že noví poskytovatelé by neměli naplňovat pouze minimální personální zabezpečení dané metodickým pokynem ministerstva (Věstník MZ ČR 13/2017), ale poskytovat péči na úrovni Standardů mobilní specializované paliativní péče ČSPM, a to i za cenu, že tento proces potrvá déle.

Pouhé formální splnění podmínek bez skutečné odborné, personální a organizační kapacity pacientům nepomůže a nesníží počet takzvaných terminálních hospitalizací při akutním zhoršení zdravotního stavu v závěru jejich života.

Praktický lékař jako klíčový článek. Prohlášení zdůrazňuje, že praktický lékař má nezastupitelnou roli při včasné identifikaci pacientů s paliativními potřebami a při koordinaci jejich péče v terénu. Funkční síť proto musí vznikat v úzké spolupráci s primární péčí, nikoli mimo ni. Signatáři doporučují vedení kraje a zdravotním pojišťovnám, aby nově vznikající služby měly jasnou odbornou garanci, kvalifikované multiprofesní personální zajištění, reálnou dostupnost lékaře a sestry v režimu 24/7 a funkční návaznost na nemocnice, praktické lékaře, záchrannou službu, domácí péči a sociální služby.

Za prohlášení se podepsali:

• MUDr. Václav Joza — člen představenstva ČLK za Karlovarský kraj, krajský zástupce SVL ČLS JEP
• MUDr. Tatiana Tatarets — primářka paliativní péče, REHOS Nejdek (KKN a.s.)
• MUDr. Katarína Vlčková — členka výboru ČSPM ČLS JEP, reprezentantka ČSPM ve výběrovém řízení v kraji
• Věra Luhanová, DiS. — krajská koordinátorka paliativní péče, ZZS Karlovarského kraje

Celé znění: Společné prohlášení k rozvoji paliativní péče v KVK (PDF).

Rozcestník paliativakvk.cz. Komora se neomezuje na výzvy a k rozvoji péče přispívá i prakticky: ujala se budování krajského rozcestníku paliativní péče paliativakvk.cz, který na jednom místě shrnuje dostupné služby a kontakty a usnadňuje orientaci lékařům i pacientům. Rozcestník byl projednán rovněž na jednání panelu primární péče 18. června 2026, na němž se dojednávala další strategie a koordinace rozvoje paliativní péče v kraji a sešli se zástupci primární péče, domácí péče, hospiců i dalších poskytovatelů. Z jednání vyplynulo, že rozcestník má být jedním z klíčových materiálů a praktickým vodítkem pro orientaci v krajské paliativní síti.

Vzdělávání k tématu. Komora paliativní péči podpořila i vzděláváním: na jaře 2026 uspořádala celokrajský odborný seminář Paliativní medicína: ambulantní a nemocniční pohled (31. března), zaměřený na včasnou identifikaci pacienta s paliativními potřebami, roli praktického lékaře jako koordinátora a návaznost ambulantní, nemocniční a specializované péče. Podrobněji o něm informujeme v rubrice Vzdělávání.

Paliativní péče tak patří ke stálým tématům komory v kraji. Jak konstatují signatáři prohlášení, paliativní péče je měřítkem toho, jak zdravotní systém přistupuje ke svým nejzranitelnějším pacientům; komora je připravena být aktivním partnerem jejího rozvoje — trpělivého, ale systematického a odborně vedeného.

Krajská rada ČLK Karlovarského kraje (okresní sdružení Karlovy Vary, Sokolov a Cheb) a Oblastní stomatologická komora Karlovarského kraje přijaly 30. června 2026 společné stanovisko k nutnosti faktického personálního a odborného zajištění zdravotních služeb. Navazuje na téma, které se prolíná celým tímto číslem: kdo péči reálně poskytuje a kdo za ni odborně ručí.

V čem je problém. Obě komory se ve své praxi opakovaně setkávají s případy, kdy je poskytování zdravotních služeb formálně deklarováno odborně způsobilou osobou, aniž tomu tak fakticky je. Formální uvedení lékaře v registru, žádosti, smlouvě, výběrovém řízení či vzdělávacím programu ale nenahradí jeho skutečnou účast na péči, odborném dohledu nebo vzdělávání. Rozhodující je soulad mezi deklarovaným a skutečným stavem — kdo péči reálně poskytuje, zda má odpovídající způsobilost a zda je dostupný v místě a čase poskytování péče.

Lékař vedený pouze formálně, bez skutečné účasti na poskytování péče, nenaplňuje zákonný ani odborný požadavek na personální zajištění zdravotních služeb.

Na co komory upozorňují. Nejde o ojedinělé pochybení, ale o opakující se jev. Netýká se právní formy poskytovatele ani vlastnického propojení jako takového, nýbrž rozporu mezi deklarovaným zajištěním a skutečným způsobem poskytování péče. Jev je patrný napříč obory — zejména v ambulantním sektoru, lázeňské péči a stomatologii, dotýká se i mobilní specializované paliativní péče a postgraduálního vzdělávání. Důsledkem je ohrožení bezpečí pacienta, zkreslení skutečné dostupnosti péče v regionu a znevýhodnění poskytovatelů, kteří podmínky řádně plní.

Co komory žádají. Vyzývají zdravotní pojišťovny, Krajský úřad Karlovarského kraje jako registrující orgán a Krajskou hygienickou stanici, aby při registraci, výběrových řízeních, uzavírání smluv i průběžné kontrole ověřovaly nejen formální údaje, ale i faktické personální a odborné zajištění — tedy kdo péči reálně poskytuje, zda má odpovídající způsobilost a zda je odborně způsobilý lékař dostupný v místě a čase, a to nejen při vzniku, ale po celou dobu poskytování služeb. Faktické zajištění má být podmínkou vzniku i trvání oprávnění k poskytování zdravotních služeb a smluvního vztahu s pojišťovnami.

Ne proti lékařům, ale za pacienta. Stanovisko výslovně nesměřuje proti jednotlivým lékařům ani poskytovatelům. Upozorňuje na systémové riziko, že formální splnění podmínek bude zaměňováno za skutečné odborné zajištění péče. Pravidla mají platit pro všechny stejně a jejich smyslem je ochrana pacienta, kvality péče a férového prostředí mezi poskytovateli. Karlovarský kraj je přitom regionem s dlouhodobě obtížnou dostupností zdravotní péče — o to nezbytnější je, aby deklarované zajištění odpovídalo skutečnosti. Obě komory nabízejí příslušným orgánům součinnost a jsou připraveny předat konkrétní poznatky z regionu.

Za Krajskou radu ČLK Karlovarského kraje se podepsali:

• MUDr. Václav Joza — člen představenstva ČLK za Karlovarský kraj
• MUDr. Martin Beránek — předseda OS ČLK Karlovy Vary
• MUDr. Josef Trnka — předseda OS ČLK Sokolov
• MUDr. Georgis Konstantinidis — předseda OS ČLK Cheb

Za Oblastní stomatologickou komoru Karlovarského kraje:

• MDDr. Jaroslav Vaněk — předseda OSK Karlovarského kraje

Celé znění: Společné stanovisko k personálnímu a odbornému zajištění péče (PDF).

Stejný princip rozvádí i téma tohoto čísla, Medicína je odbornost, ne živnost.

Za uplynulé pololetí připravilo OS ČLK Karlovy Vary — vesměs společně s OS Sokolov a Cheb a ve spolupráci s odborem zdravotnictví Krajského úřadu Karlovarského kraje — čtyři krajské odborné semináře. Jejich hustota sama o sobě dokládá, že vzdělávání patří k živé agendě sdružení.

Paliativní medicína: ambulantní a nemocniční pohled (31. března)

Seminář se věnoval praktickým aspektům péče o pacienty v závěru života. MUDr. Pavel Demo zdůraznil význam časné identifikace pacienta s paliativními potřebami, formulaci cíle a plánu péče a roli praktického lékaře jako koordinátora péče v návaznosti ambulantní → nemocniční → specializované. Prim. MUDr. Tatiana Tatarets přinesla pohled specializované paliativní péče a zkušenosti zařízení REHOS Nejdek — týmový charakter, bio-psycho-socio-spirituální rozměr a regionální spolupráci zdravotních a sociálních služeb. Společnými sděleními byly včasná komunikace, přiměřenost léčby, kvalitní symptomová péče a dobrá koordinace služeb podle potřeb pacienta.

Očkování v každodenní praxi (16. dubna)

MUDr. Daniel Dražan shrnul praktické otázky vakcinace v ordinaci — načasování a schémata, koadministraci vakcín a specifika u rizikových skupin. Mezi hlavními sděleními zaznělo, že velká část odkladů očkování nemá oporu v doporučeních (mírné akutní onemocnění, rekonvalescence, léčba antibiotiky ani kojení nejsou kontraindikací), že dvě a více vakcín lze podat současně a že překročení intervalu není důvodem začínat schéma znovu. Seminář doplnilo stanovisko představenstva ČLK z 11. dubna 2026: komora jednoznačně podporuje očkování, ale kriticky se staví k přesouvání kompetence k jeho aplikaci na nelékařské pracovníky v lékárnách — vyšší proočkovanosti lze podle ní dosáhnout efektivněji (rozšíření úhrad, posílení role praktických lékařů, lepší komunikace k veřejnosti).

Kontroly KHS v ordinaci (21. května)

Společný seminář KHS Karlovarského kraje a okresních sdružení ČLK a ČSK přiblížil státní zdravotní dozor v praxi. Úvodní slovo přednesla MUDr. Hana Bártová, ředitelka KHS; odborný program vedla Ing. Bc. Martina Prokopová, MBA. Probrány byly role a cíl kontrol KHS, postup a právní rámec, nejčastěji kontrolované oblasti, výstup z kontroly a práva kontrolované osoby i to, jak minimalizovat riziko sankce. Akce byla ohodnocena 2 kredity; odbornými garanty byli MUDr. Hana Bártová (KHS), MUDr. Václav Joza (ČLK) a MDDr. Jaroslav Vaněk (ČSK).

Křehký senior, dříve než selže — geriatrie (3. června)

Nejnovější akcí pololetí byl seminář o geriatrické křehkosti a rizikové preskripci ve stáří s MUDr. Astrid Matějkovou (praktická lékařka a geriatr, hlavní autorka Doporučeného postupu Geriatrie pro VPL). Dva 90minutové bloky se věnovaly včasnému rozpoznání frailty a sarkopenie a jednoduchému screeningu v ambulanci, a dále polypragmázii a deprescribingu (kritéria STOPP/START, pacienti s kognitivní poruchou a demencí). Seminář byl ohodnocen 4 kredity, pro členy ČLK byl zdarma; garantem odborné záruky byl MUDr. Václav Joza. Registrace probíhala přes seminar.clkv.cz — společný portál vzdělávacích akcí všech tří okresních sdružení v kraji.

Tzv. AI zapisovače (AI scribery) slibují lákavou věc: zatímco mluvíte s pacientem, software poslouchá, přepisuje a navrhne hotový zápis. Pro přetíženého ambulantního lékaře to zní jako úleva od administrativy. Stojí ale za to se na chvíli zastavit, protože v této oblasti se lze velmi snadno ztratit.

Služeb tohoto typu je dnes velké množství, často s velmi podobnými názvy, a nezřídka jde o zahraniční projekty. Pro lékaře je přitom obtížné ověřit, komu vlastně svěřuje citlivá data svých pacientů — a část nabídek působí spíš amatérsky, což ale na první pohled nemusí být každému zřejmé. Právě tahle nepřehlednost je jádro problému.

Hlavní rizika z pohledu poskytovatele:

• Odpovědnost zůstává na lékaři. Za obsah zdravotnické dokumentace i za její správnost ručí vždy lékař, nikdy ne platforma. AI je nástroj, ne garant.
• Data mimo zdravotnický systém. Mnohé služby pracují s audiozáznamem a daty pacienta mimo váš ambulantní informační systém. Kde se citlivá data zpracovávají a ukládají? Na jakém právním základě (zpracovatelská smlouva dle GDPR)? Jsou na serverech v EU?
• Nepřesnost bez validace. AI se může mýlit. Bez transparentní validace výstupu se chyba snadno dostane přímo do dokumentace.
• Fragmentace. Pokud záznam nevzniká přímo v AIS, vzniká roztříštěná dokumentace na více místech — a s ní riziko nesrovnalostí a chyb.

Není to technofobie — je to stejný princip. Komora dlouhodobě říká, že digitalizace má práci lékaře usnadňovat, ne komplikovat, a že vedle ochrany osobních dat pacientů musí být samozřejmostí i ochrana know-how lékaře. Stejný požadavek na bezpečnostní záruky komora hájí i u zdravotnických nástrojů s umělou inteligencí na evropské úrovni. Opatrnost u AI zapisovačů z téhož principu vychází: nástroj ano, ale za jasných podmínek.

Než takovou službu nasadíte, ověřte si:

• kde a kým jsou data zpracovávána a uložena (ideálně EU), a zda máte uzavřenou zpracovatelskou smlouvu dle GDPR;
• zda a jak se výstup propojuje s vaším AIS (nebo končí mimo něj);
• kdo nese odpovědnost za chybu a jak lze výstup před uložením zkontrolovat a opravit;
• jak poskytovatel doloží přesnost a validaci; a v neposlední řadě, kdo za službou vlastně stojí.

Co dělá komora. Jde o trend, který se bude šířit, a komora ho sleduje — chceme ho mít popsaný a být kolegům oporou při orientaci v této oblasti.

AI zapisovače mohou být užitečným pomocníkem. Smyslem tohoto upozornění není je zatracovat, ale připomenout, že i u pohodlného nástroje zůstává odpovědnost — a citlivá data pacientů — ve vašich rukou.